Josef Sudek

Jednoruký fotograf, kterému ani celoživotní handicap nezabránil fotit jako nikdo druhý 

Jen si to představte: fotograf s jednou rukou. Nic zvláštního? Jenže v dobách, kdy fotil Josef Sudek, byl fotoaparát docela velká dřevěná bedýnka na trojnožce a nosit ji s sebou (třeba po Praze) nebylo jen tak. Sudek si však nestěžoval. „Válka mi zničila ruku, pak jsem o ni přišel. To víte, radost jsem neměl. Ale utěšoval jsem se aspoň tím, že jsem nepřišel o kebuli.“

Sudek se narodil v Kolíně, v Praze se vyučil knihařem. Tehdy začal fotit. Do armády narukoval těsně před začátkem první světové války, a když ho na italské frontě vážně ranil granát, bylo mu teprve 20 let. Po válce se vystudoval fotografii, založil si živnost a postupně se stal vyhledávaným fotografem. Fotil portréty, reklamy, architekturu Prahy i nálady krajiny. Vystřídal mnoho stylů a technik… a nakonec našel svůj „rukopis”.

Josef Sudek patří k nejvýznamnějším fotografům své generace, jako byli Drtikol, Rössler nebo Funke. Už za svého života byl považován za světově významného fotografa, který svou tvorbou ovlivnil mnoho dalších (z českých třeba Koudelku nebo Reicha). Sám se však za umělce nepovažoval – tvrdil, že fotografie je jen „řemeslo potřebující určitý vkus”. Jeho fotografie nás však okouzlují dodnes. Ruku neměl, ale jeho oči se uměly dívat.